Naše návštěva Royal Enfield v Indii
Přináším vám můj malý report z návštěvy Indie pod záštitou Royal Enfield.
V první řadě jsme navštívili vývojové středisko v Chennai. Ačkoliv vše bylo pod pokličkou a nic se nesmělo fotit, tak musíme uznat, že vývoj a prototypování nových modelů a jejich součástí probíhá na úrovni evropských a světových firem. To samé platí pro následnou návštěvu výrobního závodu v Oragadam. Části motorů kompletují robotická ramena, ve skladu jezdí autonomní roboti, na výrobních pásech pracují mladí kluci a holky z jejichž pásů sjede nový motocykl každých 40 vteřin. Průměrně 3 500 ks motocyklů denně! Každý jednotlivý motor je testován, každý zkompletovaný motocykl protažen na válcích a následně na testovacím okruhu kolem továrny. Přesto vše je tam ale místo pro mistry, kteří stále ručně malují linky na nádržích. Dnes převážně pro model Bullet 350. Také jsem si to zkusil a opravdu to není žádná sranda Mistr na place měl 30 let zkušeností a trvalo mu 7 měsíců než udělal první nádrž správně.
Poté jsme vyrazili na vlastní pěst do ulic té pravé Indie, jak jí známe z televize a Youtube. Organizovaný chaos všemi směry kam se člověk podíval a přesto to vše funguje. Doprava je jako proudící řeka skrze kameny. Nikdo nebliká, všichni troubí a motocykly se protáhnou všude kde je jen malá skulinka. Největším překvapením pro nás ale byly lidi samotní, i přes to vše se všichni usmívají, jsou vstřícní, rádi pomůžou a nic za to nechtějí, tady bychom se mohli v lecčem učit.
Čtvrtý den nás čekal přelet na druhou, západní stranu Indie, do oblasti GOA. Turistická destinace pro Indy samotné. Tropické pláže, palmy a nádech koloniálního Portugalska z let 1509-1961.
První dopoledne nás čekala návštěva Royal Enfield Garage Cafe. Krásné prostory spojující kavárnu s barem, restauraci, prodejnu oblečení a další. Vše v retro stylu moto kultury. Ze stropu zavěšená na padáku původní "Létající blecha", kterou shazovali letadla za druhé světové války. Za kulečníkovým stolem první Interceptor 750 z roku 1962, opodál GT250 café racer z 1964 a spousta dalších ikon z historie RE kam oko dopadlo. Mekka moto kultury a nutnost navštívit pro každého fandu který bude mít cestu kolem.
Další den proběhla Mezinárodní Konference Dealerů, kde jsme se dozvěděli co značku čeká do budoucna, jaké má úspěchy ve světě, jakou má pozici na trhu a co to znamená pro nás a naše trhy. Po obědě následoval přesun na největší festival který jsem kdy viděl. MotoVerse 2024 organizovaný Royal Enfieldem je masivní akce, kterou denně navštívilo přes 15 000 lidí. Ohromnému centrálnímu pódiu sekundovali další dva menší "stage". Část prostorů byla věnována novým modelům, doplňkům, zázemí pro adventure motocykly a cestování, workshopům, custom stavbám a dalšímu. Průchodem jsme se poté dostali do malé vesnice, kde probíhalo promítání filmů, zázemí zde našlo také velké množství stánků s jídlem, aftermarket doplňky, oficiální oblečení v čele s módní přehlídkou na pódiu a část dedikovaná novému Flying Flea elektrickému motocyklu. V druhé části areálu jsme narazili na závodní dráhu, kde probíhal závod ve Flat Tracku, dále tratě pro školu jízdy v terénu a jiné moto hry. K ohromnému parkovišti motocyklů pak byl přidružen otevřený servis a další prodejci doplňků, převážně výfuků a jiných mechanických dílů. Jen z popisu je jasné, že se to vše nedá zvládnout v jeden den, proto jsme akci museli navštívit i další dva večery
Poslední den našeho putování jsme si zapůjčili motocykly a okusili jaké je to jezdit v jedné stopě v Indii. Je to přesně jak si představujete.. chaos.. ale ono to prostě jde S průměrnou rychlostí 35km/h je vždy prostor zastavit a nebo se vyhnout krávě uprostřed silnice. Povedlo se mi zajistit si starou "třipade" s karburátorem. Na pohled dezolátní stav, kde člověk musel hledat kde to vlastně není zrezlé. Přesto mi sloužila celých 120 kilometrů bez jediného zaváhání. 350 je naprosto ideální stroj v těchto podmínkách, kdy to motor táhne celou dobu na krouťák na druhý kvalt, občas třetí za vesnicí. Převodovka byla překvapivě přesná, bez jediného hledání neutrálu a střílející výfuk byla jen samozřejmost, která to celé ještě okořenila. Konečnou stanicí našeho malého moto tripu byla krásná Vagator Beach, pomyslný příjezd na konec Indie s nekonečným oceánem ve výhledu...
Těžko se vracelo zpět z těch 32 stupňů do Čech v Listopadu. Ve výsledku na mne Indie udělala neskutečně pozitivní dojem a doufám, že se mi podaří jí ještě někdy navštívit. Velké dík patří celé značce Royal Enfield za to co vše pro nás a pro veřejnost zvládli zorganizovat. Je vidět, že péče o komunitu a o lidi jsou na jednom z jejich nejvyšších žebříčků priorit.
– Martin Wendl, vedoucí prodejny Royal Enfield Plzeň
